Přehnala se revoluce, mně skončila vojna a začal jsem (jak jinak) organizovat divadlo na našem malém městečku. Odehráli jsme pohádku Zkoušky čerta Belínka (hrál jsem hodného Jiříka).

Jenže jsem se přesunul k Frýdku – Místku. Divadlo si mě (jak nečekané) našlo i tam. Moje kamarádka mě dovedla na zkoušku místního divadla DUO. Režisér mě uviděl a pronesl: "A máme Šipučina". Takže jsem dostal roli, ještě než jsem se stačil představit. Hned hlavní ‑ Šipučin je hrdina Čechovovy jednoaktovky Bankovní jubileum. V Duu jsem si zahrál ještě Bzikavku v divadelním přepisu Chevallierových Zvonokosů − takový lidový muzikálek.

Dostal jsem práci v Brně, znovu se stěhoval a znovu hrál. Pro změnu v souboru Carmina. Zrovna se zkoušel Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor, představení kdysi napsané pro slavné Večerní Brno. Jako šéf herců William jsem měl jen pár vět, ale představení mělo úspěch. Taky jsem pro tenhle soubor napsal pohádku Princetna na vdávání. Navíc jsem v Carmině poznal pár lidí, kteří ovlivnili můj život. Hlavně Helenku, která odstartovala můj coming out, a pak Jirku S. Richtera, jenž to celé režíroval, a jak se píše v románech, ještě o něm uslyšíme.

Carmina se jako amatérský soubor rozpadla − svatby, konce škol a tak. Naštěstí JSR zrovna učil na ZUŠce, potkali jsme se na ulici a on se zeptal, jestli bych mu nenapsal pár textů pro Velkou policejní pohádku. Nejenže jsem je napsal, ale v pohádce jsem si i zahrál. Bylo to jedno z prvních představení Divadelního studia "V", v němž jsme potom udělali ještě Drdovy Hrátky s čertem (dodnes umím šišlavou roli Belzebuba), moji dramatizaci Malého prince, ale hlavně (už jako Divadlo IN FLAGRANTI) Wedekindovo Procitnutí jara − úžasnou, sto let starou věc o problémech s rodiči, se školou, s orientací, se sebou samými….. Napsal jsem do téhle hry texty písniček a zahrál si mystického Zakukleného pána. V této inscenaci si mimochodem zahráli i Iva Pazderková, Honza Budař a Radim Schwab. Za zmínku snad stojí ještě dramatizace povídky Raye Bradburyho Tuze něžné vraždy a taky věc, kterou jsme nazvali Play Faust. Taková naše variace na Goetheova Fausta. Dovolil jsem si to s JSR upravit a napsat pár písniček. Měla to být původně hra pro naše pobavení. Nakonec jsme to hráli přes dva roky.

To už jsme ale nebyli v Divadelním studiu "V", nýbrž v Divadle IN FLAGRANTI. Jirkovi se podařilo přesvědčit jeden městský úřad v Brně, aby mu pronajal bývalé studio České televize. Prázdnou barabiznu ve strašném stavu. Za tři roky se z ní povedlo vybudovat fungující (i když občas s problémy) divadlo. Odehráli jsme tam přes třicet premiér. Namátkou: Báj Daniely Fischerové, Thomasovu Charleyovu tetu, Jak je důležité míti Filipa Oscara Wildea, Werichovo, Voskovcovo a Ježkovo Nebe na zemi a Robina Zbojníka, Noc na Karlštějně, vlastní dramatizaci Vieweghových Účastníků zájezdu, Euripidovu Médeu…

Po odchodu do Prahy jsem si dal s divadlem pauzu na neuvěřitelné čtyři měsíce :grin:. Pak mě oslovili kamarádi z Divadla Bez zábran, jestli bych nezrežíroval Zvonokosy. No, a ty pochopitelně nezůstaly poslední inscenací. DBZ se úspěšně rozvíjelo (absolvovali jsme třeba Nebe na zemi, Účastníky zájezdu, Ptačí klec, Dívčí válku…), ale, jak známo, divadla se množí dělením… Tak i DBZ prošlo tímto procesem, z původního souboru nezůstal kámen na kameni a tak nějak mě "nový směr" nového vedení neoslovil.

Ale bez divadla to nešlo. Takže kromě toho, že teď jezdím s několika profesionálními divadly jako technik, spáchal jsem jako autor několik inscenací pro "dramaťák" Gymnázia bratří Čapků a pět (ročně jeden) původních dětských celovečerních muzikálů pro centrum muzikálového herectví.

A to rozhodně není konec :joy: (nevyhrožuji, konstatuji).

Pages: 1 2