…a přec se člověk z posledního vydá pro těch pár prken, co má tolik rád.

(Vladimír Fuchs, Hamlet IV. aneb Cirkus Elsinor)

Už jako dítě jsem na otázku, čím chci být, prohlašoval, že budu buď herec nebo vědec. Dlouho jsem osciloval mezi láskou k matematice a češtině. Nakonec to vyhrála čeština. Celkem logicky. Když někdo vyrůstá mezi tisíci knih a ještě má ve škole skvělou češtinářku, nemá matematika šanci.

Poprvé jsem vystupoval na jevišti s reciťákem – tedy s recitačním kroužkem, který vedla výše zmiňovaná skvělá češtinářka. Nedá se ani spočítat, kolik veršů jsem se za základku a střední školu (kde jsem v recitování vesele pokračoval) naučil nazpaměť. Dodnes dokážu hodně dlouho v kuse sypat z hlavy verše Kainara, Žáčka, Seiferta, Villona, Suchého…

První "opravdové" divadlo jsem ovšem hrál až na výšce. Spáchali jsme s pár spolužáky představení hry "Případ Grendwal" Pavla Dostála (ano, bývalého pana ministra kultury − tehdy ovšem zakázaného autora). Byla to úžasná legrace. Hlavně jsme se bavili tím, že nám to nikdo nezakázal.

Pak jsem opustil vysokou, ale zato začal jezdit o prázdninách s kočovným divadlem. Tohle mi vydrželo pět let. Prázdniny co prázdniny jsme vyráželi po vesnicích, většinou se zdramatizovanou pověstí nebo lidovou baladou − o loupežnících, o vojně s Turkem a tak. Měli jsme dokonce svůj fan klub, který absolvoval všechna naše představení − ona nám ta hra totiž vždycky za těch čtrnáct dní "nabobtnala", jak jsme si vymýšleli a přidávali vtipy, takže z počáteční třičtvrtěhodinovky bývaly po čtrnácti dnech i dvě hodiny.

Mezitím jsem nastoupil na vojnu a divadlo jsem pochopitelně zorganizoval i tam. Jenže k premieře nikdy nedošlo. Napsali jsme s několika spolubojovníky scénář (dnes bohužel nenávratně ztracený) na motivy povídky E. A. Poea Metoda doktora Téra a profesora Péra. Je to celé o blázinci, který ovládnou pacienti a "léčí" psychiatry. Jenže na jedné z prvních zkoušek se vyskytl velitel pluku. První scénou byl dialog mezi dvěma kamarády o tom, proč všichni utíkají z vísky na zámek. To by nebylo tak zlé. Jenže na scéně byl natažený ostnatý drát a nad ním směrovka < ZÁmek − VÝska>, to pro ty méně chápavé.
A protože do revoluce byl ještě rok, bylo po hraní.

Pages: 1 2