povolání

Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

(Jan Neruda)

S mými povoláními je to složité. :-)))

Vystudoval jsem (na přání tatínka, trpícího utkvělou představou, že jeho nejstarší syn musí být technik a sportovec – nejsem ani jedno) střední průmyslovou školu automobilové dopravy. Pak jsem ještě nějakou dobu strašil na VUT v Brně, abych se záměrně nechal vyhodit.

Nastoupil jsem jako operátor počítače (úžasná ruská mašinka EC 1033 – krmila se děrnými štítky a data zapisovala na kotoučové magnetofony).
Poznámka k původu stroje: dlouho (až do 5. ledna 2003) jsem se domníval, že byl ruský. Vyvedl mě z omylu následující mail:
"Máš chybu vo výrobcovi počítača EC 1033, nie je to ruská mašinka, ale výborný výrobok býv. NDR, nasledoval ďalší model EC 1055, vyžadujúci plochu troch miestností a stálu teplotu 22 ºC, obsluhu cca 80 pracovníkov. Kvalita, nie? Ďalší model bol konečne rok 1989!!!!"
Děkuji tímto Gustovi, že mě vyvedl z patnáct let trvajícího omylu. :-))).

Po roce přišla vojna v Tachově ("západní hráz socialismu") a v její polovině revoluce. Tak jsem se octnul po návratu rovnýma nohama v džungli kapitalismu. Nevěděl jsem sice, co chci dělat, ale věděl jsem, co dělat nechci – totiž strojařinu.

Tak jsem učil děti v Lidové škole umění a šéfoval kulturní středisko. Rok nato jsem se rozhodl, že to zkusím sám, bez rodičovského zázemí. Maminka mi udělala křížek na čelo a já se vydal k Frýdku – Místku pinglovat na horský hotýlek, kde jsem se bavil kopírováním scének z Jirotkova "Saturnina" a Hrabalovy knížky "Obsluhoval jsem anglického krále".

Pak mě ségra zlákala do Brna do distribuce tisku. Brno je zlatá loď, takže jsem tam pracoval (a pořadí se mi nechce rekonstruovat) jako redaktor dvou nakladatelství, České televize a soukromého televizního studia, trafikant, pingl, přístavní povaleč, produkční ve třech reklamkách, přidavač na stavbě, prodejce spousty věcí od Xeroxů po cédéčka a produkční divadla. A to nepočítám průběžné psaní různých textů a článků na zakázku.

Mezitím jsem si na rok odskočil do divadla v Olomouci, kde jsem nějakou dobu šéfoval garderobu. Na podzim 2000 jsem dostal nabídku na místo v Praze, udělal konkurs, a tak jsem byl metodikem v jedné pražské finanční společnosti, která ovšem už skončila na smetišti dějin. Jenže odcházejte z Prahy… Takže jsem nějakou chvíli prodával okna a dveře, pak jsem šéfoval kanceláři úklidové firmy… A pak jsem se rozhodl, že už nikdy nechci být zaměstnanec.

Takže kromě toho, že jezdím jako technik s několika divadly a sem tam něco napíšu, živím se "výrobou" webů − kdybyste nějaký potřebovali, s důvěrou se obraťte :thumbsup:

Já vím, vypadá to šíleně, ale na druhou stranu si díky tomu všemu poradím s lecčíms. Neříkám, že by mě nebavilo být bohatým rentiérem, ale asi jen chvilku.

Leave a Reply