A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev….

(Matouš 16:18)

Tenhle biblický citát mě pronásleduje vždycky, když něco zkoním. Protože rozhodně nemám pocit, i když jsem si toho v životě zažil už docela dost, že bych byl tak nezdolně pevný.

Navíc jsem se původně měl jmenovat Rudolf, jelikož tatínek je Rudolf, dědeček byl Rudolf, pradědeček taky… Rudolf by bylo snad ještě horší. Tohle jméno totiž znamená "slavný vlk". To už vůbec nejsem.

Zachránilo mě to, že si maminka četla v porodnici "Petra a Lucii" od Romaina Rollanda. Zřejmě to byla maminčina oblíbená četba v těhotenství – moje drahá sestra se jmenuje Lucie. Což pro změnu znamená "světlá" či "zářící". A prababička, prý, když Lucinku donesli z porodnice, konstatovala: "Lucka? Vždyť tak se tady jmenuje každej kůň!" Kterýmžto výrokem ségru s oblibou dráždím. Brácha, zřejmě proto, že mamince došla jména z titulu, vyvázl s "Jiřím".

Maminka je Květoslava. Shodou okolností je Květoslava i jedna z tatínkových sester dvojčat (druhá je Jaroslava a vzala si Jaroslava) a taky tátova maminka – tedy babička. Když si maminka vzala tatínka, bydlely jednu dobu všechny tři ve stejném bytě a jmenovaly se úplně stejně. Hodně času trávily vysvětlováním do telefonu, kteráže Květoslava vlastně jsou.

Druhá babička byla Leopolda. Zajímavé na tom je, že Leopolda v kalendáři není, takže se svátek slavil na Leopolda. A protože než komunisti škrtli v kalendáři svaté a nahradili je občany, nebyla v něm ani Květoslava, slaví se u nás maminčin svátek na Květoslava, nikoli na Květoslavu.

A abych se vrátil k Petrovi – ten je díky výše uvedeným zásahům v kalendáři dvakrát: v únoru a v červnu. Toho únorového jako katolická rodina neuznáváme (to je totiž svátek Stolce svatého Petra − tedy instituce papežství), svátek slavím společně s Pavlem. To kdyby mi chtěl náhodou někdo popřát.